Historie

Poutní místo Sázavský klášter

(bývalé benediktinské opatství sv. Jana Křtitele, P. Marie a sv. Prokopa)

Zakladatelem kláštera je patron země české sv. Prokop. Dle legend a kroniky Letopis Mnicha sázavského shromáždil sv. Prokop po roce 1009, po odchodu do sázavských lesů, kolem sebe konvent, který se stal kolem roku 1032 opatstvím s benediktinskou řeholí. K definitivnímu potvrzení došlo roku 1039 biskupem Šebířem.

Zajímavostí pro celou českou historii je, že klášter fungoval na principu tzv. staroslověnské liturgie nikoliv latinské a první opati pocházeli z Prokopova rodu.

Za pomoci přemyslovských knížat Oldřicha a Břetislava a biskupa Šebíře byl zbudován zprvu dřevěný, později zděný románský klášter s kostelem a bohatě obdarován pozemky.
Staroslověnská fáze v klášteře probíhala v letech 1032–1055 a 1061–1096 za opatů sv. Prokopa (zemřel 25.března 1053),Víta (Prokopův synovec), Jimrama (Prokopův syn) a Božetěcha.

Za opata Víta došlo k prvnímu vypuzení mnichů a dosazení latinského opata. Nelze vyloučit, že spory v sázavském klášteře souvisely s reformními snahami clunyjského hnutí, které sledovalo upevnění klášterní kázně a postupně se soustřeďovalo také k vymanění klášterů ze světské moci. Do sázavského kláštera povolal Spytihněv II. mnichy z Břevnova, opatem se stal jakýsi Němec. Noví mniši však z nám neznámého důvodu klášter opustili a ten zůstal za Spytihněvovy vlády neobsazen. Pozdější legendista připsal vyhnání německého opata svatému Prokopovi. Doložitelnou skutečností pouze je, že břevnovský opat Meginhard v souladu s vůlí Spytihněva a se souhlasem biskupa Šebíře Sázavu osadil svými mnichy. Sázavu zásluhou nového panovníka Vratislava II. (1061–1092) vrátil původním majitelům, kteří přišli asi již roku 1061 zpět z uherského exilu.
Bohužel,za opata Božetěcha se situace vyostřila natolik, že vládnoucí kníže Břetislav II., asi na přelomu roku 1096/1097, Božetěcha sesadil a vyhnal všechny mnichy bez rozdílu z kláštera.

Z původního dřevěného kláštera a kostela se dle archeologických výzkumů dochovaly pouze artefakty pod stávající zástavbou. Hmatatelnějším nálezem jsou základy centrálního tetrakonchálního chrámu sv. Kříže pro laické sídliště v severním sousedství (dnes Severní zahrada) vysvěceného roku 1070 biskupem Šebířem a Opatská kaple na Parteru.
Rovněž pod stávající zástavbou současného kostela se nachází východní část kamenného románského kostela, vysvěcena roku 1095, s východní liturgickou kryptou a dvěma chórovými kaplemi nesoucí věže. Na jižní straně od kostela začaly vznikat kamenné klášterní budovy (klausura a ambity). Nejvýznamnější literární památky jsou Remešský korunovační evangeliář, legendy Vita s. Procopii minor a Vita s. Procopii antiqua a dále Letopis Mnicha sázavského ze 70. let 12. století.

Latinská fáze kláštera probíhala od roku 1097 až do 4. listopadu 1785, kdy byl klášter zrušen.

Na návrh biskupa Kosmy a se souhlasem velmožů ustanovil Břetislav II. sázavským opatem probošta břevnovského kláštera Dětharda, jehož úkolem bylo uvést na Sázavu (již podruhé) latinské mnichy a zavést latinskou liturgii. 8. března 1097 byl Děthard benedikován. Následovalo období dalšího rozvoje kláštera za opatů Dětharda(1097–1133), Silvestra (1134–1161) a Reginarda Métského (1162–1173). Děthart pokračoval v dostavbě Božetěchova kostela, ale ve změněné podobě, neboť původní basilikální záměr byl nahrazen jednolodním kostelem. Za opata Silvestra pak byl tento jednolodní klášterní kostel obestavěn bočními prostorami, a tak získal alespoň navenek podobu basiliky. Současně se s dostavbou chrámu je přebudováván konvent, který je ještě z větší části dřevěný.

O dalším stavebním období ve 13. století písemné prameny mlčí, na rozdíl od písemných pramenů o kanonizování (prohlášení za svatého) sv. Prokopa roku 1204.
Další významnou etapou rozvoje kláštera je konec 13. století, kdy se začalo s gotickou přestavbou klášterních budov (potvrzeno archeologickými nálezy), Zmínka z roku 1315 (rukopis České kroniky dochované v Lipsku) nám vypovídá o položení základního kamene klášterní gotické trojlodní basiliky. Tento údaj byl potvrzen konfrontací s archeologickým a stavebně historickým průzkumem.

V současné době můžeme z této stavby obdivovat původní gotickou kryptu na východní straně kostela pod hlavním oltářem, gotický chór závěru kostela s jižní lodí (kaple P. Marie, sakristie) a nedostavěnou přední část se sloupovím a věží.

Původní vzhled chrámu měl být trojlodní basilikou se dvěma věžemi na západním průčelí. V polovině 14. století na stavbě působila huť Matyáše z Arrasu, za níž došlo ke změně projektu před dokončením stavby. Zatímco chór byl již postaven dle původních plánů a zřejmě již sloužil svému účelu byl ponechán, přední část byla nově pojata jako trojlodní halový prostor a zakončena pouze jednou věží, v té době již rozestavěnou.

Zároveň se stavbou této basiliky se započala budovat nová gotická klauzura na místě románských staveb konventu dle uspořádání stavebních regulí Benediktinského řádu. Jednalo se o východní a jižní křídlo konventu s provozními místnostmi a kapitulní síní v přízemí a dormitáři v patře. Uvnitř budov pak pokračovalo připojením východního a severního ambitu, přecházející v samostatné budovy ambitů na straně západní a severní (podél kostela), a došlo k vytvoření rajského dvora a studniční kaple v centru budov. Jižní křídlo konventu pak bylo spojeno ochozem nad jižní bránou s budovou prelatury, jejíž stavba stojí dodnes, jen barokně upravena. Z písemných pramenů nebo archeologických nálezů je dokládán vznik kapitulní síně (asi 1340), vyzdobené kolem roku 1370 unikátními freskami. V této době zaniká Mariánská kaple a románská prelatura na severní straně Parteru. Nově vznikl dům nad jeskyní sv. Prokopa při severovýchodní části kostela, z kterého zůstaly pouze některé obvodové zdi.

Některé části gotických budov jsou dodnes zachovány a pojaty do přestavovaných budov při barokní přestavbě kláštera.

V rámci gotické výstavby a zániku laického sídliště na severní straně dochází k opevnění celého prostoru kamennou hradbou s vybudováním strážných kamenných věží (jedna s bránou) a kamenným palácem s luxusní vyhřívanou pecí. V prostoru pak přetrvávaly hospodářské nebo i výrobní objekty.

Roku 1421 se kláštera zmocnili pražané, pravděpodobně bez odporu, neboť mniši zřejmě z kláštera odešli již před příchodem husitů (do slezské Vratislavi). Kostel ani budovy konventu zničeny nebyly, což svědčí o trvající úctě k sv. Prokopovi. Zpět se mniši vrátili asi roku 1433, ale ocitli se takřka bez prostředků, neboť klášterní statky se mezitím dostaly jiným majitelům: menší část Kostkům z Postupic, větší vlastnili páni Jevišovští z Kunštátu. Po nich se vystřídalo na Sázavě několik majitelů. Byť se světští majitelé měli o klášter starat, tak nečinili a klášter bez hospodářského zázemí živořil. Často zde byl jen opat, spíše titulární než skutečný, bez konventu. Tento stav trval od husitských válek po celé 16. a první polovinu 17. století. Budovy kostela a konventu bez pomoci značně chátraly a v kostele se dokonce zřítila klenba a zavalila i kryptu.

Jedinou významnou událostí byl rok 1588, kdy z iniciativy arcibiskupa Medka byly na příkaz císaře Rudolfa II. vyzvednuty předpokládané ostatky sv. Prokopa ze zasypané zřícené krypty kostela a odvezeny na Pražský hrad a zde slavnostně uloženy v kostele Všech svatých.

Teprve po skončení třicetileté války je obnoven řeholní život na Sázavě. Břevnovský opat Augustin Seifert odkoupil roku 1663 městečko Sázavu a větší část bývalých klášterních statků od jejich posledního světského držitele, Jana Viktorina z Waldsteinu. Téhož roku začíná rozsáhlá oprava zničených klášterních budov a kostela. Za opatů Daniela Nigrina (1664–1679), a jeho nástupců Celestýna Jindřicha (1680–1681) a Benedikta Grassera (1681–1696) byl obnoven zejména konvent a zřícený kostel byl barokně upraven v letech 1664–1687 tak, že byl původně gotický chór uzavřen západním průčelím, zaklenut valenou barokní klenbou, krypta znovu zaklenutá, severní boční loď chóru barokně upravena a jižní boční loď chóru nově taktéž zaklenuta barokní klenbou s vytvořením patra. (V kryptě na špaletě můžeme naleznout autogram stavitele Víta Václava Kaňky z roku 1671) . Nejnutnější přestavba byla hotova roku 1687. Konvent v té době tvořila asi desítka řeholníků, klášter však i nadále zůstával závislý na Břevnovu, později často ani nestál v čele opat, nýbrž administrátor.

Další oprava kláštera pokračovala za opata Václava Košína (1703–1712), ale stav budov byl opět neuspokojivý. Z tohoto důvodu roku 1730 provedl stavební vizitaci Kilián Ignác Dientzenhofer s tím, že je klášter silně poškozen a jeho oprava by si vyžádala 20.000 zlatých. Přes to stavební obnova započala až za opata Anastazia Slančovskéro (opatem 1744–1763). Bohužel 10. ledna 1746 při renovaci rákosových stropů došlo k požáru, který takřka zničil celý klášter a zasáhl i kostel.

Následovala rozsáhlá přestavba, která úplně překryla středověkou podobu prelatury a konventu. Zanikla západní část kapitulní síně a rozšířil se rajský dvůr. Stavby byly opatřeny patry a na středech jižního a východního křídla konventu mansardovými nástavbami. Na kostele byla opravena střecha a kostel vybaven novým vrcholně barokním interiérem. Vizitační zpráva z roku 1753 hovoří o již skoro dokončené obnově.

Za posledního opata Leandra Kramáře byl klášter 4. listopadu 1785 zrušen Josefem II. Během následujícího roku se musel benediktýnský řád vystěhovat. Nově byl zřízen farní úřad Sázava – Černé Budy a roku 1788 se stal z klášterního kostela kostel farní zasvěcený sv. Prokopovi. Rovněž farnímu úřadu byl předán majetek představující faru, farskou zahradu a kostel sv. Prokopa s rozestavěnou částí gotického trojlodí s věží a prostranství mezi tím (parter). Zbytek kláštera vlastnil Náboženský fond, který majetek kláštera dal do dražby. Novým majitelem se roku 1808 stal Vilém Tiegel z Linderkronu, který změnil konventní budovy na světské sídlo drobnými úpravami. Zbořena byla původní gotická brána s ochozem do prelatury a zámecký areál byl otevřen do nových jižních zahrad s novou přístupovou cestou od hlavní silnice. Jedinou stavbou za období Viléma z Lindenkronu je empírová hrobka v prostoru nedostavěného gotického trojlodí v ohradní zdi severní zahrady z roku 1816. Roku 1866 zasáhl blesk střechu velké gotické věže nedostavěného chrámu a značně ji poškodil. Do té doby měla cibulovitý tvar zakončený lucernou a makovicí. Na stěnách posledního patra byla dokonce psaníčková sgrafita. Místo tohoto tvaru dostala věž tvar současný gotický jehlan s vikýři.

Syn Viléma, Emanuel Tiegel, prodává roku 1869 bývalý klášter Janu z Neuberku. Jeho radikální novorenesanční klasicistní úpravou ztratily bývalé konventní budovy klášterní ráz. Byly odbourány mansardové nástavby, byla provedena novorenesanční fasáda a nad jižním křídlem vznikla zámecká vyhlídková věž a ambit zanikl vestavbou příček.
Posledním majitelem bývalých klášterních budov přeměněný na zámek vč. panství byl Bedřich Schwarz a jeho dědici v letech 1869–1948. Dál byly upravovány a zvelebovány zahrady.

Rovněž došlo k přesunutí věžních hodin, resp. ciferníku, z místa v zazděném okně zvonového patra do renesanční nástavby, kde je dodnes.

Ve 30. letech 20. století emauzský opat Arnošt Vykoukal vykoupil od jednoho z dědiců po B. Schwarzovi část objektu a pozemků a od roku 1932 zde emauzský klášter začal budovat novou expozituru. Roku 1940 přišel na Sázavu páter Method Klement, který se významnou měrou zapsal do historie Sázavského kláštera. V letech 1940–1941 a 1945–1957 nejenom že popularizoval Sázavský klášter a Sv. Prokopa svými články a statěmi,kázáním a poutěmi, ale připravoval také 900leté výročí úmrtí sv. Prokopa (1953). Organizoval záchranu a opravu kostela sv. Prokopa, který v té době počal mít statické problémy. Dal podnět k začátku archeologických průzkumů. Při opravě byl proveden stavebně historický průzkum. Díky němu bylo objeveno, že krypta je původně gotická a barokně upravená. Restaurovány byly objevené malby v kapitulní síni. Nalezl několik staletí zasypanou Prokopovu jeskyni. Založil dodnes fungující chrámový sbor. Za pomoci arch. Jana Sokola v letech 1952 a 1953 byla upravena gotická krypta pod kostelem opatřená barokním cihlovým pláštěm.

Obnova mnišského života v duchu slovanského odkazu sv. Prokopa se však vinou druhé světové války a brzy po ní únorového převratu a komunistické totality nezdařila.

Rok 1948 byl pro majitele zlomový. Rodině Schwarzů, benediktýnskému řádu a Farnímu úřadu Sázava – Černé Budy byl znárodněn majetek. Farní úřad Sázava – Černé Budy se stal nájemcem svého bývalého majetku a správu areálu převzala Národní kulturní komise (1948–1951) a po ní Státní památková správa (1951–1958). I nadále páter Method Klement patřil mezi vůdčí osobnosti při opravách kostela sv. Prokopa a konventu, kde se zejména odstraňovaly nevhodné novodobé úpravy dispozicí místností v bývalém konventu. Roku 1957 byl ze Sázavy přeložen.

Po roce 1958 je Státní památková správa přejmenovaná na Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody.

Roku 1960 byla postavena brána do areálu nádvoří podle návrhu Břetislava Štorma.

Roku 1962 byl bývalý Sázavský klášter prohlášen za národní kulturní památku.

Během těchto let (1969–1996) se rozvinul systematický archeologický výzkum (PhDr. Květa Reichertová a prof. PhDr. Petr Sommer od roku 1968 a 1980 převzal jako vedoucí výzkumu).

Kolem roku 1972 byly nově pokryty střechy na konventu. Přízemí konventu upraveno pro možnost zřízení expozice. Upravena severní zahrada. Po roce 1990 provedena fasáda na budově konventu a kostela a po roce 2000 byla na budově prelatury provedena nová šindelová střecha.

V roce 1989 svitla možnost navrácení zabaveného majetku původním majitelům. První byla paní Marie Hayessová rozená Schwarz, které se její podíl vrátil roku 2003 a v roce 2006 je prodala českému státu. Na základě zákona z roku 2013 o majetkovém vyrovnání s církvemi byly navráceny roku 2016 podíly Benediktinskému opatství Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Praze Emauzích a podíly Římskokatolické farnosti Sázava – Černé Budy.
Opatství Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Praze Emauzích svůj podíl v budově bývalého konventu a část prelatury prodalo roku 2018 českému státu. Směnilo s Římskokatolickou farnosti Sázava – Černé Budy pozemek zahrady a zbytek, který si ponechalo(zahrady), dlouhodobě pronajalo českému státu.

Římskokatolická farnost Sázava – Černé Budy svůj historický majetek převzala. Úřadu se v červnu 2014 ujal P. PhDr. Mgr. Radim Cigánek zprvu jako administrátor a od 1. 1. 2018 jako farář u sv. Prokopa. Hned od počátku usiloval o vybudování důstojného bydlení a obnovy duchovní správy v Sázavském klášteře, protože zejména fara byla v neobyvatelném stavu a kostel potřeboval po dvou menších opravách konaných KSSPPOP v 70. a 80. letech a gotické trojlodí z červeného pískovce (opravy 70. a 90. léta) důkladnější pojetí opravy. Jak se později ukázalo, v případě střechy kostela generální. V roce 2016 byl vypracován projekt obnovy historického majetku římskokatolické farnosti v Sázavě pod názvem Sázavský klášter – obnova poutního místa (fara, kostel sv. Prokopa, torzo trojlodí s věží a parter) a požádáno o stavební povolení.

Roku 2017 byla podána žádost o dotaci z evropských fondů v rámci grantu, který byl ještě téhož roku přiřknut připravenému projektu. V roce 2018 se připravil prováděcí projekt a provedla výběrová řízení, kdy byl vybrán dodavatel. 26. 2. 2019 bylo slavnostní předání staveniště firmě Gema Art s.r.o. Praha. Touto rozsáhlou rekonstrukcí a opravou je provedeno pro:

SO 01 Fara – dojde ke změně využití prostor na byt pro faráře a zázemí poutního místa tzn. kompletní generální oprava budovy od podchycení základů, provětrávaných podlah, oprav ploch stěn a stropů, krovové konstrukce a nové šindelové střechy, nové výplně otvorů nebo jejich restaurování, dále kompletní nové rozvody vodovodu, kanalizace, plynu, elektro slabo a silnoproud, vzduchotechniky, nové kotelny.

SO 02 kostel – generální oprava krovu a kompletní předělání sanktusníkové věžičky, nová krytina, statické zajištění kleneb,opravy štukové výzdoby, kompletní nové povrchy omítek na stěnách i klenbách, repasy nebo výměna všech výplní otvorů, nové klempířské práce, nová omítka fasády, restaurátorské opravy a zajištění pískovcových prvků nová vstupní mříž v hlavních vratech, upravená krypta s centrálním lustrem, oprava severní chodby kostela – plochy podlahy
Byla provedena rekonstrukce barokních varhan a z trosek zachráněny oltáře sv. Martina a sv. Barbory.

SO 03 trojlodí s věží – kompletní výměna šindelové krytiny, oprava krovu, oprava hodin s ciferníkem, oprava kamenného pláště věže, nové omítky na kamenném zdivu stěn trojlodí, restaurátorské práce a sanace sloupoví z červeného pískovce.

SO 04 Parter – odvodnění prostoru parteru, nové komunikace ze štětu, trávníky, záhonky, oprava hrobky Tieglů z Lindenkronu a ohradní zdi. V roce 2021 všechny tyto práce byly skončeny.

V současné době vlastní Sázavský klášter tři majitelé.
Římskokatolická farnost Sázava – Černé Budy vlastní faru, kostel s přilehlými přístavbami, trojlodí s velkou věží, parter – horní část nádvoří s hrobkou Tieglů a prostor v místě nedostavěné basiliky a západní část farních zahrad. Tento majitel si svůj majetek spravuje a provozuje samostatně

Opatství Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Praze Emauzích vlastnící severní zahrady, které pronajalo NPÚ.

Národní památkový ústav Praha vlastní budovy bývalého konventu, prelatury, dolní část nádvoří, hlavní vstupní bránu, dolní západní zahradu a zahrady jižní a východní s jeskyní sv. Prokopa. Tento majetek spravuje a provozuje NPÚ ÚPS Praha správa památkového objektu klášter Sázava