Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Úžicích
Patří mezi nejhodnotnější památky středověké sakrální architektury. Pochází asi z roku 1175. Z tohoto románského chrámu se dochovaly základy, část zdiva lodi a dvojitá okénka ve věži, dělená sloupkem. Presbytář (kněžiště) asi polokruhovitého půdorysu bylo zbořeno ve 14. století a v husitských dobách kostel vypálen.
Před rokem 1653 byl obnoven a v letech 1712-13 byl postaven prostrannější presbytář se třemi apsidami, který se zachoval dodnes. Zároveň byl kostel rozšířen o sakristii a předsíň. Kněžiště má gotickou žebrovou klenbu se svorníkem, na němž je vytesán znak pánů z Talmberka. Žebra spočívají na konsolách, které mají podobu lidských hlav a zvířecích postav.
Hlavní oltář a kazatelna je zdařilá renesanční řezbářská práce z roku 1668. Na hlavním oltáři uprostřed stojí socha Panny Marie s pozdviženýma rukama a tváří obrácenou vzhůru, po stranách andělé, kteří vzdávají P. Marii úctu, a sochy sv. Václava a sv. Ludmily. V horní části oltáře vidíme Nejsvětější Trojici. Kazatelna je lemována vyobrazeními čtyř evangelistů.
Kůr byl zřízen v r. 1896 a téhož roku postaveny varhany firmou Mölzer z Kutné Hory.
Zvony se zachovaly do 1. světové války. Jeden pocházel asi z 15. století a byl na něm latinský nápis: „Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná tys mezi ženami.“ Druhý byl zhotoven r. 1479 a r. 1807 přelit; nesl nápis: „Léta Páně 1479 byl tento zvon ulit a roku 1807 přelit ke cti a chvále Pánu Bohu a Matce Boží do Oužic. Anna Kühner, 1807.“
Původní, románský kostel byl vystavěn asi za šestého sázavského opata Sylvestra. Ve 14. století se uvádí zdejší chrám jako farní. Po roce 1550 byl přidělen ke kostelu v Ratajích jako filiální a sloužily se zde mše svaté o všech mariánských svátcích. Roku 1782 se stal opět farním kostelem samostatné farní osady.
Bohoslužby
pravidelné bohoslužby: každou 3. sobotu v měsíci v 18 hod. (v létě) nebo v 16:30 (v zimě)
