Svatý Prokop

ŽIVOTOPIS:

Narodil se v Chotouni mezi Českým Brodem a Kouřimí, na zemanské tvrzi. Datum není spolehlivě známé, mohlo to být kolem r. 985. Vzdělal se ve staroslověnštině asi už u některých kněží a na Vysegradě. Podle některých zpráv byl určitou dobu někde ve slovanském klášteře v Panonii( Uhrách,) kde se zdokonalil v slovanské liturgii. Životopisy nejsou jednotného názoru. Své životní povolání viděl Prokop v duchovním stavu a přijal kněžské svěcení. Přitom byl i ženatý, protože tehdy nebyly všeobecně platné přísné předpisy o kněžském celibátu. Měl syna Jimrama.

Benediktinským mnichem se pravděpodobně stal v břevnovském klášteře. Po vyvraždění Slavníkovců mniši s rodovými svazky hodně měnili místa. I Prokop měl dovoleno odejít do ústraní, kam ho táhla touha po samotě. Nejdříve se kratší dobu zdržoval v jeskyni v Dalejích u Jinonic a pak asi kolem r. 1009 přešel do lesů v Posázaví. Kronikář sázavského kláštera o něm později napsal: „Pohrdl marností světa, zřekl se domu, manželky, polností, příbuzných a přátel, dokonce i sebe samého, dal výhost lsti plnému světu a jeho bídné nádheře. Prchaje z lstného světa a zmateného víření zatoužil po odlehlosti pustiny a vyzbrojen jsa nebeskými zbraněmi usadil se pod klenbou jedné opuštěné jeskyně, kterou obývalo tisíc ďáblů; ohradiv se tu na svou ochranu hrázemi ctností proti dorážení neřestí, útokům duchovních nepravostí a šípům pokušení, počal mužně bojovati, modlitbami, bděním a posty přirážeje své myšlenky ke skále, jenž je Kristus“

Na Sázavě žil v modlitbě a práci podle benediktinského hesla: „ora et labora“(modli se a pracuj). Začal s kácením stromů a obděláváním půdy, přičemž žil jako poustevník. Časem se k němu připojil syn Jimram, synovec Vít a několik dalších osob a vznikla poustevnická osada. Uprostřed prostých chatrčí měli postavenou kapli zasvěcenou Panně Marii a sv. Janu Křtiteli. Osmkrát za den se v ní scházeli k modlitbám, zpěvům, slavení liturgie, v níž se spojoval římský obřad s liturgickou staroslověnštinou. Za Prokopem přicházeli lidé hledat radu i tělesnou a duševní pomoc. Velkým Prokopovým obdivovatelem se stal kníže Oldřich, z jehož přispěním byl vystavěn sázavský klášter. S nemenší úctou k Prokopovi vzhlížel Oldřichův syn Břetislav, jehož touhou bylo vidět Prokopa jako prvního sázavského opata. Za Prokopova vedení se klášter stal významným střediskem náboženského života a křesťanské kultury.

Prokopovou zásadou bylo: Vše pro Boha! Pro sebe nic. Když se přiblížil okamžik jeho smrti, pobýval v klášteře jeden nemocný host. Tomu Prokop řekl, aby počkal do druhého dne a po jeho smrti si odnesl plášť, kterým byl přikryt. U Prokopa nemoc vyvolala záchvat, rozloučil se s bratřími, které naposled napomínal i těšil a pak svatě zesnul. Nemocný host po oblečení světcova pláště dosáhl úplného uzdravení.

Před oficiálním svatořečením se zkoumaly Prokopovy zázraky a mluví se o devíti. Tehdy se prý přihlásili i lidé z okolí s tvrzením, že viděli Prokopa orat s pluhem, do nějž byl zapřáhnutý čert a světec že měl v ruce kříž. Druhá verze tohoto obrazu, kterou uvádí Jar. Kadlec je, že vznikl díky neporozumění větě z nejstarší legendy, v níž se uvádí, že “srdce svých posluchačů svlažoval slovy svatých kázání a rádlem poučování napravoval jejich mysl.” A poslední vysvětlení uváděné Jar. Němcem říká, že legendární vyobrazení s čertem “značí vítězství nad zlobou pekelné moci, která stále zasahuje do lidských osudů.”

Ať to bylo jak bylo, podstatným zůstane, že chce-li člověk konat vše pro Boha, klade-li ho na první místo, může ve službách Bohu, v jeho síle, dokonale přemoci i ďábla. To snad má obraz dosvědčovat v každém případě.

Sv. Prokop zemřel 25. 3.1053 a v tento den jej také uvádí martyrologium. Jelikož toho dne má přednost slavnost Zvěstování Páně, jedná se o postní dobu a nám jde o slavení národního světce, bylo v naší zemi dovoleno jeho slavení v dnešní letní den. Pohřeb Prokopa se uskutečnil v sázavském klášteře, ale jeho ostatky byly v roce 1588 přeneseny slavnostně do pražského kostela Všech svatých. Svatořečen však byl mnohem dříve, v roce 1204, papežem Inocencem III. v Římě. Podle některých historiků byl Prokop jako první český světec řádně kanonizován papežem podle papežstvím prosazovaných církevních norem. Jeho kanonizace prý neprobíhala hladce. Sázavský opat Blažej nejprve strávil určitý čas v Římě, aby se zasadil o zahájení kanonizačního procesu, ale bezúspěšně. Poté, co utratil všechny peníze se prý vydal na zpáteční cestu. Tehdy podle legendy Vita minor samotný Prokop pohrozil ve snu spícímu papeži, že jej ztluče, nevzdá-li mu patřičnou úctu. Papež Inocenc III. pak prý zavolal nazpět opata Blažeje, svolal kardinály a zahájil kanonizační řízení. Zdá se, že papež nakonec vyhověl snaze českých představitelů o Prokopovo svatořečení (také) proto, aby si příliš nezprotivil krále Přemysla Otakara I, neboť zároveň odmítl jeho žádost o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Samotný slavnostní akt svatořečení proběhl 4. července 1204 v Čechách. Vedl jej z Inocencova pověření papežský legát kardinál Guido. Proto 4.července v kalendáři svátek Prokopa.

Jeden novodobý obraz (2008) svatého Prokopa ho představuje jako váženého mnicha s bílou bradou, držícího v ruce cyrilometodějský kříž. Ten má symbolizovat nejen vztah ke Kristu, ale i duchovní sjednocení s našimi slovanskými věrozvěsty, sv. Cyrilem a Metodějem. Na kříži je řecký nápis IC-XC, NIKA. Což znamená: Ježíš Kristus je vítěz! Ano, je vítěz nad silami temna. A kdo je s ním spojen, ten také zakouší toto pravé vítězství nad lží a smrtí. Kříž je v zobrazení napojen na pluh, který je zaryt do země. Spřežení je divné, démon smrti je vyobrazen jako smrtka s kosou a injekční stříkačkou. Ta symbolizuje vraždy, potraty, eutanázii, sebevraždy. Vedle ní je maskot s kytarou, s vyceněnými tesáky a symbolickým číslem antikrista 666. Na kytaru jsou napojeny čtyři symboly satanismu a vedle je konopí, symbol démona narkomanie. Před smrtkou je v zemi zapuštěný kruh se symboly zvěrokruhu a horoskopických znamení. Vedle je zapřažen čínský drak se symboly jinu a jangu, zastupující východní pohanství. Rovněž je tu lotosový květ symbolizující pseudoduchovní cestu jógy spojenou s hinduismem a s jeho guruy – avatary, kteří pro sebe vyžadují božskou úctu. Vpředu je kozoroh, vodnář a škorpión – symboly spojené s věštěním a magií.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Vše chci konat pro Boha! S tímto úmyslem se modlit i pracovat po vzoru sv. Prokopa i ostatních světců.
Bože, Tys povolal svatého Prokopa, aby kolem sebe shromáždil ty, kdo se k Tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s Tebou. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

Modlitba K Sv. Prokopovi

Svatý Prokope,
ochránce české země, otče náš,
vzpomeň si na nás
nyní i v každý čas,
Kriste eleison.
Tys přítel Boha věčného,
ctitel a milovník jeho,
vypros nám pokoj, zažeň válku, boj,
svatý Prokope,
Kriste eleison.

Nedej nám, Prokope svatý,
v hříších našich tvrdě spáti,
v poslední hodinu proti ďáblu zlému,
škůdci našemu,
přispěj každému.

Vzdejme chválu Bohu Otci,
Synu jeho rovné moci
i Duchu svatému,
Bohu jedinému,
Kriste eleison.

Amen